Krušné hory na Mostecku > Brandov a okolí

Telčské údolí

V nedávno vydaném turistickém průvodci po střední části Krušných hor se píše: „V Krušných horách je celá řada nádherných údolí, protékaných divokými horskými potoky s čistou vodou. Většina z nich je však zalesněná, takže si můžeme udělat jen kusou představu o tom, co se za hradbami stromů skrývá. Jsou však i výjimky. Patří k nim i údolí Telčského potoka, jehož svahy pokrývají většinou jen nízké, nedávno vysázené porosty, umožňující vidět v plné kráse divoké skalnaté partie, lemující břehy. Údolí je jedno z nejkrásnějších, ne-li vůbec nejkrásnější v popisované oblasti.“ Zachovalost a romantický ráz Telčského údolí rozhodně stojí za návštěvu.

Telčský potok vytéká z rašeliniště Na spáleništi ležícího 1 km severozápadně od Lesné v nadmořské výšce 885 m. Protéká osadou V Díře a stejnojmenným rybníčkem a jižně od Rudolic v Horách se jeho tok stáčí k severozápadu. Zde začíná krásné horské údolí porostlé nekosenými loukami a skupinami stromů, postupně zarůstající mladou umělou výsadbou. Na svazích údolí, zejména na jeho pravé straně, se objevují mohutné balvany a bizarní skalní útvary tvořené jemnozrnnou dvojslídnou pararulou. Meandrující potok protéká kamenným korytem a na několika místech jej překračují kamenné můstky. Potok je dlouhý celkem 9,1 km a velká část jeho toku tvořila přirozenou hranici okresů Most a Chomutov. Při povodni v srpnu 2002 rozvodněný Telčský potok na řadě míst podemlel cestu vedoucí po dně údolí a zničil většinu můstků, které ho překračovaly. V roce 2004 byly všechny můstky a cesta opraveny a cesta údolím je nyní stejná idyla jako před povodní.
Telčské údolí
Telčské údolí - pohled přes skalní jehlu v oblasti U Kříže na střední část údolí. V pravé horní třetině snímku je patrná skála Rolnička na protější straně údolí.

Do údolí sestoupíme po modré turistické značce po silničce vedoucí z Rudolic v Horách směrem do Kalku. Na rozcestí na dně údolí odbočíme společně s modrou značkou vpravo na asfaltovou silničku, tzv. Thunskou silnici, postavenou v roce 1632. Hned při vstupu do údolí se na pravé straně cesty nachází zajímavá skalní věž nazývaná Na Volárně. Název dostala podle stejnojmenného statku, pozdější myslivny, která kdysi stávala zhruba 1 km západně od rozcestí. (Staré německé jméno Volárny - Ochsenstal - dává tušit, že její název nesouvisel se slovesem volat, ale s jistým druhem domácího zvířete.) Vrchol skály je přístupný a otvírá se odtud pohled směrem k jihu na horní část údolí. O kus dál je vpravo od cesty pramen. Při sestupu údolím se přibližně po 1,5 km vpravo nad cestou objevují zbytky původního bukového porostu. Staré buky pokrývají i vrchol kopce, který spadá o kilometr dál zprava do údolí mohutným skalnatým bradlem. Skalní útvar na první pohled působí jako zřícenina hradu, z bezprostřední blízkosti připomínají skály dvě za sebou sedící postavy. Vrchol tohoto hřebene (722 m) tvoří desetimetrový rozeklaný skalní útvar zvaný U kříže (dříve Josefikreuz), na němž kdysi stával železný kříž. Skála je opravdu nápadná, svědčí o tom i fakt, že byla pod jménem Kesselfels (Zvon) zakreslena do map již při prvním vojenském mapování ve 2. polovině 18. století. Skalnímu útvaru dominují jihozápadní čtverhranná skalní jehla a ve střední části věžička. Jejich vrcholy jsou přístupné pouze horolezecky. Prostor mezi nimi vytváří miniaturní sedlo, do nějž lze při troše opatrnosti vystoupit. Otvírá se odtud skvělý pohled na střední a jižní část údolí. Kousek na východ od dominantní horní skály leží ještě lezecky zajímavá skalka Lesní masív a směrem k cestě další osmimetrová skalní stěna. Na protější straně údolí se ve smrkovém porostu ukrývá maličká skalní věž Rolnička, z jejíhož vrcholu je rovněž výhled po údolí.

Pokračujeme-li dále údolím, uvidíme záhy vlevo dřevěný plot, ohraničující přírodní rezervaci Buky a javory v Gabrielce. Plot obory nás bude doprovázet až téměř na samý konec údolí. Z levé strany sem také přitéká Gabrielin potok, pramenící v bažinách jihovýchodně od Volárenského rybníka.

Po dalším půl kilometru leží vpravo ve svahu Velká stěna, poslední skála na pravé straně údolí. Zhruba po dalším půl kilometru míří do svahu vlevo odbočující silnička. Modrá značka pokračuje ale stále po dně údolí, teď jen po zpevněné cestě. Stále sledujeme plot obory, po chvíli míjíme po pravé straně hráz zrušeného rybníčku. Přejdeme na druhý břeh potoka a o kus dál vidíme zřícené zdi bývalého stavení. Terénní nerovnosti v okolí prozrazují existenci dalších zaniklých objektů. Cesta opět přejde na levý břeh potoka nad nedávno obnovený lesní rybník s kamennou hrází. Mineme nově vybudované odpočívadlo se stolkem a lavičkami. Nacházíme v místech, kde kdysi stávala vesnice Gabrielina Huť. Za turistickým rozcestím přejdeme Telčský potok naposledy. Kousek pod odplavenou lávkou ústí zprava do Načetínského potoka, jehož údolím pokračuje modře značená cesta až do Brandova.

LITERATURA
Soukup, V. - David, P.: Krušné hory - střed. Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku, S & D, Praha 2001
kolektiv autorů: Lezecký průvodce Krušné hory, Střední Poohří a České středohoří, Horoklub Chomutov, Chomutov 2002