Krušné hory na Mostecku > Brandov a okolí

Zelený Důl

Zaniklá vesnice Zelený Důl ležela kdysi v nejzazším výběžku českého území přibližně kilometr severně od dolního okraje Brandova. Rozkládala se v místech dnešní tržnice u hraničního přechodu Brandov/Olbernhau nad soutokem Načetínského a Flájského potoka (nazývaného též Blšnice). Zelený Důl bezprostředně sousedil se stejnojmennou saskou vesnicí - Grünthalem - která dosud existuje a je částí města Olbernhau. Obě vsi od sebe odděloval pouze Načetínský potok, který tvoří státní hranici i dnes.

První zmínka o Zeleném Dole pochází z roku 1582. Ves se prý původně nazývala Buchwald (Bukový les, Bučina), nejspíš proto, že vznikla uprostřed listnatého lesa a nové jméno Zelený Důl vzniklo až v době, kdy byl les vykácen a zřejmě souvisí s lučinatým charakterem údolí při soutoku Načetínského a Flájského potoka. Německy se osada nazývala Böhmisch Grünt(h)al, aby se rozlišila od stejnojmenné vsi v Sasku. Původní obyvatelé vesnice byly převážně evangelíci a chodili do kostela v saském Olbernhau, resp. Oberneuschönbergu. Později patřil Zelený Důl k majetku, k němuž pak přibyly Hořany, Stránce a Slatinice (dnes již neexistující vesnice ležící poblíž města Mostu, zanikly kvůli těžbě uhlí). V roce 1786 byl statek Zelený Důl majetkem 1786 pražského měšťana F. X. Glasera z Glasersbergu, který jej koupil od pánů ze Schrollenbergu. Potom stejně jako Hořany přešel do vlastnictví barona z Blumenkronu, odkud byl také spravován; v polovině 19. století byli jeho majiteli pánové z Ottlilienfeldu. Od 1853 až do svého zániku byl Zelený Důl osadou Brandova. Na začátku 20. století patřil zdejší statek podnikateli mlýna F. A. Langemu, který byl také majitelem blízkého měděného hamru Kupferhammer v saském Grünthalu.

Ve vsi stával zámeček (panský dům) a poplužní dvůr. Zástavbu tvořily domky okolo návsi v místech dnešní tržnice, po stranách cesty do Brandova a podél cesty k tzv. Svídnickému mlýnu (viz dále). V roce 1847 zde bylo 30 domů s 235 obyvateli, popis z konce 19. století uvádí v Zeleném Dole mj. 32 domů, dva mlýny a celní úřad. Počet obyvatel i domů se zvýšil do roku 1930, kdy zde žilo 363 obyvatel ve 37 domech. Po druhé světové válce postihl Zelený Důl podobný osud jako mnoho dalších pohraničních obcí: ves byla postupně vysídlena a roku 1963 jako osada zaniká. V roce 1995 zde byl znovuotevřen hraniční přechod pro pěší, o něco později vznikla v oblasti někdejší návsi dnešní tržnice.

Hřbitov v Zeleném Dole
Zelený Důl - pohled ze silnice z Brandova k hraničnímu přechodu na bývalý hřbitov. Místo je dnes zarostlé stromy a působí poněkud bezútěšně, protože mezi několika rozmlácenými zbytky náhrobků se povalují (nejen) útržky použitého toaletního papíru... Kříž na stromě je zřejmě připomíkou na odsun Němců v květnu 1945. Vyfoceno v srpnu 2003.

Jedinými zbytky obce jsou torza základů několika domů nad jižní částí dnešní tržnice a zřejmě nejnápadnějším pozůstakem je bývalý hřbitov. Byl založen v roce 1852 na návrší (489 m) půl kilometru jižně od vsi po pravé straně cesty ze Zeleného Dolu do Brandova. Předtím byli mrtví pohřbíváni v německém Olbernhau, Oberneuschönbergu a v Brandově. Hřbitov je v současné době zarostlý lesem a jsou v něm patrné rozbité pozůstatky několika pomníčků. Nedaleko hřbitova stával hostinec Nový Svět (Neue Welt), který dnes už rovněž neexistuje.

K Zelenému dolu patřil také tzv. Svídnický mlýn, dříve zvaný Schweinitz Mühle nebo také Grünthal Mühle, ležící asi kilometr jihozápadně od vsi u soutoku Flájského potoka a Svídnice ve výběžku českého území do německé vsi Hirschberg. Dnes je označen na mapách jako Farma. Vlastní mlýn zanikl již před začátkem 20. století, ale jeho jméno se přeneslo na továrnu postavenou na jeho místě. Patřila již zmiňovanému podnikateli F. A. Langemu, který ji získal v roce 1883. Byly zde válcovna, drátovna a další zařízení na zpracování mědi a jejích slitin. V této továrně byla zaměstnána velká část zelenodolských obyvatel. Zbytek obyvatel se živil např. domáckou výrobou hraček. Podnik v roce 1934 koupila brněnská Zbrojovka a zavedla zde výrobu nábojek. Továrna zanikla po druhé světové válce a dnes zde stojí jen neudržované torzo jedné z budov.


Pověst o zelenodolském černém psu

Na začátku 20. století vyprávěla řada starších obyvatel Zeleného Dolu následující historku: Okolo huti Kupferhammer v saském Grünthalu se pohyboval velký černý pes. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého; tento pes ale měl prý pouze dvě nohy. Napadal pracovníky hutě, kteří se vraceli domů, skákal jim po krku a nejednou překračoval hranici a pronásledoval lidi i v Čechách. Zajímavý byl fakt, že se tento pes objevoval vždy v době, kdy se v huti tavilo stříbro a napadal hlavně zaměstnance podezřelé z nepoctivosti. Proto se objevilo bizarní vysvětlení o původu psa: byl to prý převlečený úředník z huti, který chtěl tímto svérázným způsobem zabránit krádežím stříbra.

Zmiňovaná huť na zpracování barevných kovů Kupferhammer (zvaná též Saigerhütte) byla založena již v roce 1537, v roce 1567 ji koupilo město Olbernhau. V Sasku měla velký hospodářský význam. Představuje jediný zachovalý soubor staveb v Evropě, kde se rozvíjelo zpracování barevných kovů. Dnes budovy v areálu huti tvoří skanzen, jehož součástí je technické muzeum.

LITERATURA
kolektiv autorů: Heimatkunde des Brüxer Schulbezirkes, Deutscher Lehrerverein, Most 1908
Losos, L.: 100 let městské hromadné dopravy na Mostecku, Nakladatelství dopravy a turistiky, Most 2001