Neznámý hrad u Albrechtic

Neznámý hrad u Albrechtic, rok 2000. Pohled z prvního předhradí směrem k jádru hradu. Uprostřed zbytek věže, po stranách plášťová hradba. Za stromem vlevo od schodů pravděpodobně bývala vstupní brána.

Celý hrad se skládal ze tří částí, viz plánek. Před jádrem ležela dvě předhradí. Původní přístupovou cestu k hradu dnes není možné určit, protože celá vstupní strana včetně části druhého předhradí byla novodobě zničena buldozerem, který zde upravoval cesty pro techniku k těžbě dřeva. Je ale pravděpodobné, že původní přístupová cesta [na plánu 1] obešla západní svah prvního předhradí a vstoupila dnes neexistující branou v obvodové zdi do druhého předhradí.
Prvé předhradí [2] od ostatní stoupající plochy ostrožny odděluje ve skále vysekaný šíjový příkop [3]. Východní stranu předhradí obíhal příkop [4] s prvním valem [5], obepínající zhruba 20 m pod hřbetem ostrohu celou východní část hradu. Toto předhradí mělo čistě obrannou funkci a jeho vlastní, silně skalnatá plocha nevykazuje ani pozůstatky opevnění, ani vnitřní zástavby. Jde zřejmě o jeden z prvních projevů snahy o oddálení styku s eventuálním nepřítelem co nejdále od hradního jádra.
Druhé předhradí [6] na bocích a čele obíhá druhý nepříliš hluboký příkop [7]. Toto předhradí bylo obklopeno ze tří stran níže ve svahu založenou hradbou [8], asi 160 cm silnou. Hradba navazovala na severu na prvé předhradí a na jihu na hradní jádro a dochovala se místy do výše asi 50 cm. Samotné druhé předhradí bylo zřejmě opevněno další hradbou nebo palisádou. Dnes z ní ani z další zástavby nezůstalo ani stopy; několik nevýrazných terénních zlomů neumožňuje v současné době bližší interpretaci.
Za druhým předhradím se nachází asi 14 m široký, hluboký příkop [18], vzniklý příčným překopáním šíje. Příkop odděloval předhradí od vlastního jádra hradu. Jádro hradu [9] představuje typickou ukázku tzv. bergfritové dispozice: v jeho čele stála okrouhlá útočištná věž (tzv. bergfrit) [10], obtočená plášťovou hradbou [11] a na jihu v nejchráněnějším prostoru ostrožny palác.
Věž měla průměr kolem 10 m a zdi asi 3 - 4 m silné; zachovalo se z ní jen mohylovité torzo, které bylo do dnešní podoby upraveno a zvýšeno v letech 1925-26 narovnáním volného kamení z olámaného zdiva do kuželovitého tvaru. Tvoří nejvyšší místo ostrohu. Zdivo věže, zbudované z lomového kamene spojovaného nepříliš kvalitní, nyní téměř zcela zvětralou maltou, je s výjimkou dvou fragmentů vnějšího líce patrno pouze v podobě litého jádra. Mohyla z narovnaných kamenů se postupně rozpadá, a tak je dnes její výška o něco menší než před čtvrt stoletím (viz foto).

Neznámý hrad u Albrechtic, rok 1973. Pohled z prvního předhradí směrem k jádru hradu. Převzato z článku T. Durdíka.

Věž obtáčela v půlkruhu mohutná plášťová hradba o síle zdi minimálně 2 m, která pravděpodobně původně obíhala celý ovál hradu. Dnes z ní zbývá jen valovitý útvar. Do východní části hradby hned za věží byla vestavěna velká podlouhlá budova [19], dnes s nepatrně dochovanou vnitřní zdí. Naproti ní stála druhá menší budova [14], po níž zbyla jen mělká protáhlá prohlubeň. Nelze vyloučit, že opevnění jádra bylo v tomto prostoru zdvojeno. Pod hranou, navazující na palác i plášťovou zeď, existuje totiž o něco níže položená plošinka, ohraničená poměrně výraznou rovnou hranou.
Za věží se rozkládalo dlouhé úzké nádvoří [13]. Ve východní části nádvoří je patrný obdélný, do skály zasekaný objekt [15], dnes cca 1,5 m hluboký (o půl metru méně než před čtvrt stoletím). Mohlo by se jednat o pozůstatky cisterny na vodu či podsklepení jinak zaniklého objektu; podle jiného názoru tato prohlubeň pochází až z doby po zániku hradu.
Palác [16] v nejchráněnější části dispozice se zachoval v podobě výrazných valovitých reliéfních reliktů s ojediněle patrnými fragmenty líců zdiva. Budova se skládala z nejméně dvou místností. Na východní straně bylo při zakládání zdi paláce využito výchozu skály, která byla k tomuto účelu patřičně přitesána. Tento fakt je patrný v případě vnějšího líce, kde se mohla nacházet buď další nevelká prostora či mohutný opěrák. Interpretaci půdorysu objektu komplikuje ne zcela jasná terénní situace.
Přístup do hradního jádra byl z předhradí zřejmě po dřevěném mostě, který končil v první bráně pod vysokou obvodní zdí. S konstrukcí této brány s největší pravděpodobností souvisí dva nevelké fragmenty líce zdi [12] sledující linii příkopu odlišnou od linie pláště, ve východní části čela jádra. Tento prostor vzhledem ke stísněným terénním poměrům totiž umožňuje prakticky její jedinou lokalizaci. Zmíněné fragmenty zdiva nemusí nutně souviset s její konstrukcí, mohlo by se např. jednat o pozůstatky mostnice. Za bránou se přístupová cesta otočila o 90 stupňů vpravo a pravděpodobně vstoupila druhou bránou [20] v obvodní hradbě vedle budovy na nádvoří za věží. Východní stranu hradu, kde byl pozvolnější svah, zabezpečoval ještě hluboký příkop s valem [21].

Jak již bylo zmíněno, hrad je typickou ukázkou tzv. bergfritové dispozice. Klička hlavní hradby tvořící plášť velké věže, způsob vedení přístupové cesty a užití prvního, čistě obranného předhradí zařazuje tuto lokalitu do skupiny objektů budovaných od třetí čtvrtiny 13. století zhruba až do první čtvrtiny 14. století. Neznámý hrad u Albrechtic je zvláště významnou a výjimečnou ukázkou proto, že se stoupajícími možnostmi i nároky šlechty bývaly hrady bergfritové dispozice velmi záhy přestavovány a rozšiřovány, takže ve většině případů je dnes původní situace těžko čitelná. Z faktu, že popisovaná lokalita žádné stopy podobných úprav nenese, lze usuzovat na nepříliš dlouhou dobu života hradu nebo na jeho malý význam.

Při povrchovém průzkumu hradu v dubnu 1973 byl získán pouze nevelký vzorek tvořený 269 keramickými zlomky a 6 železnými předměty. Všechny nálezy pocházejí z východního svahu jádra z prostoru pod plášťovou zdí věže [17]. Naprostá většina nalezených fragmentů jsou části bezuchých hrnců, další je pozůstatkem buď velkého džbánu, rendlíku nebo netypického kahanu. Z celého souboru se vymyká pouze zlomek okraje červeně malovaného džbánu, pozůstatek luxusní stolní keramiky. Z železných předmětů byl kromě 5 silně zkorodovaných hřebů nalezen pouze zlomek většího nože. Všechny nálezy se datují na konec 13. až počátek 14. století s tím, že převážná část vzorků pochází z období okolo roku 1300. Soubor nalezených fragmentů bohužel není dostatečně početný a není jasné, reprezentuje-li celou dobu života hradu či pouze některou jeho fázi. Dle ústního podání obyvatel bývalých Albrechtic bylo na hradě několikrát velkoplošně kopáno za účelem hledání „pokladů“. Tomu by odpovídal nález několika silně zkorodovaných lopat starého typu.

Až do zpracování výsledků výše uvedeného průzkumu se historikové domnívali, že tato lokalita je zříceninou renesanční tvrze Alberku. Tato tvrz byla vystavěna v roce 1565, nedlouho po tom, co se o majetek rozdělili Jiří a Petr Hochhauserové z Hochhausu, kteří po smrti svého otce Mikuláše zdědili zámek a panství Jezeří. Petr si ponechal zámek a část panství a Jiří získal dolní polovinu Albrechtic, Čtrnáct Dvorců (dnes již neexistující vesnice) a Horní Jiřetín. Jiřího sídlem se stal právě nově postavený Alberk, který se poprvé připomíná v roce 1566. Přestěhoval se tam společně se svou mladou ženou Magdalenou (Mandelínou) von Millen, pocházející z italského šlechtického rodu. Podle pověsti měl být nově vybudovaný hrádek svatebním darem právě pro ni. Od svého muže dostala Magdalena polovinu Albrechtic a v roce 1574 podíl na hradu Alberku. Magdaleně prý také vděčí Alberk za své jméno - jeho pojmenování vychází z italského slova „alto“, což znamená vysoko nebo vysoký. Alberk tedy znamená „vysoký hrádek“. Někteří badatelé však odvozují původ tohoto názvu z německého Altberg (Stará hora).
Život Hochhauserů v novém sídle nebyl asi nijak snadný. V roce 1572 zemřela čtrnáctiletá dcera Uršula, roku 1578 čtyřletá Katrin a Magdalena je následovala v roce 1585. V zaniklém albrechtickém kostele Všech svatých se až do jeho likvidace v 80. letech 20. století zachovaly jejich náhrobní kameny z dílny kadaňského sochaře J. Mayera. Jiří byl bohatý a podnikavý šlechtic. Ke svému panství postupně přikoupil několik vesnic a v roce 1596 dokonce koupil od svého synovce Mikuláše hrad Jezeří. Toho roku zřejmě Alberk opustil; podle pověsti po jeho odchodu sloužil hrad jako únikový a měl být spojen s Jezeřím podzemní chodbou (což je dost nepravděpodobné). Jiří Hochhauser zemřel v roce 1602. Hrad Alberk zůstal neobýván a postupně se rozpadal, jeho zbytky byly zničeny Švédy za třicetileté války.
Kromě archeologických nálezů, které dokládají osídlení místa o tři století dříve, svědčí proti ztotožnění zdejších zřícenin s tvrzí Alberkem jedna listina z roku 1574. V současné době se má za to, že tvrz Alberk stávala někde v bývalých Albrechticích či jinde v jejich okolí (např. na Josefinině skále nebo u Červeného kříže), ačkoliv některé prameny ji chybně umisťují na návrší severovýchodně od Krásné Lípy (v okrese Chomutov).

Náš hrad byl tedy založen neznámým stavitelem někdy v průběhu druhé poloviny 13. století. Z faktu, že objekt nebyl přestavován a z malého počtu získaných archeologických nálezů lze usuzovat na krátkou dobu jeho existence. K opuštění hradu došlo v prvé polovině 14. století, pravděpodobně se založením hradu Jezeří (Eisenberku) v 60. letech 14. století (pro dva současné, nepříliš vzdálené objekty by zde nebylo dostatečné hospodářské zázemí). Neznámý hrad u Albrechtic představuje vzácně čistý příklad bergfritové dispozice a tato nenápadná památka získala své pevné místo ve vývoji českých hradů.

Hrad je veřejnosti téměř neznámý a po zániku Albrechtic není prakticky vůbec navštěvovaný. Nejlepší přístup k jeho zbytkům je lesní cestou od východu; po ní se dojde až pod bývalé vnější hradby. Jiná možnost je jít údolím proti proudu Albrechtického potoka a odbočit vpravo na cestu procházející horním okrajem mýtiny na západní straně údolí. Pak se k hradu přijde od severozápadu, po původní přístupové cestě (zříceniny jsou po pravé straně cesty těsně před místem, kde se stezka stáčí prudce vlevo).

PLÁN
Terénní náčrt Neznámého hradu u Albrechtic zachycující stav lokality v v dubnu 1973. Převzato z článku T. Durdíka, doplněny popisky. >>

LITERATURA
Durdík, T.: Povrchový průzkum zaniklého hradu neznámého jména u Albrechtic na Mostecku in Ústecký sborník historický 1983, Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem 1984
Hefner, Z.: Hrad Alberk in Hláska 1994, č. 5, str. 17 - 18, též v elektronické podobě
Dražný, J.: Alberk u Černic in Kulturní kalendář Mostecka 1963, č. 11, str. 13
Konečný, L. J.: Otázky kolem Alburku in Kulturní kalendář Mostecka 1963, č. 10, str. 20