Krušné hory na Mostecku > Černice a okolí

Liščí skály

Liščí skály - věž Jeptiška
Zajímavá skalní věž zvaná Jeptiška, nacházející se v západní části Liščích skal, pohled od východu. Její vrchol je přístupný pouze horolezcům; vede na něj sedm cest, z nichž nejlehčí je třetího stupně obtížnosti. Foto Stanislav Emingr (HO Bořeň).
Liščí skály jsou jednou z nejzajímavějších skalních skupin ve strmém jihovýchodním úbočí horského masívu Kapucínského vrchu. Skály leží přibližně 1,2 km severozápadně od Černic, převážně mezi lesní cestou, po níž vede modrá turistická značka spojující Horní Jiřetín se zámkem Jezeří a lesní silničkou příčně protínající úbočí Kapucínského vrchu a částečně také nad touto silničkou. V minulosti se pro Liščí skály používal název Kanapeefelsen, dnešní jméno Liščí skály se občas ne zcela správně používá také pro všechny skály na jihovýchodním svahu Kapucína. Skály se skládají z několika hřbetů, které spadají z úbočí Kapucínského vrchu. Většina skal je poměrně snadno přístupna z náhorní strany, jejich údolní stěny jsou ale až 30 metrů vysoké a tudíž zajímavé pro horolezce. Oblast Liščích skal je jedním z nejznámějších lezeckých terénů v mosteckém Krušnohoří, byť má jen místní význam. Je tu evidováno zhruba pět desítek cest (stav v prosinci 2002) převážně 4. a 5. stupně obtížnosti. Stejně jako všechny skály v této oblasti, i Liščí skály jsou tvořeny tmavě zbarvenou ortorulou proměnlivé kvality.

Nejsnazší přístup ke skalám je od zmíněné lesní silničky příčně protínající svah Kapucínského vrchu. Vydáme-li se po ní z Mariánského údolí směrem k jihozápadu, zhruba po 2,5 km uvidíme vpravo nad sebou menší skalky. Před pravotočivou zatáčkou silničku opustíme a sejdeme po upravené pěšině - místy po schodech - do centrální části skal. Sem se lze dostat také od spodní lesní cesty, tento způsob je ale dost namáhavý a orientačně poměrně náročný. Nejvýznamnějším skalním útvarem Liščích skal je věžovitý pilíř Kapucín, jehož impozantní 15 až 25 vysoká východní a severní stěna spadá kolmo do hluboké rokle. Dále směrem na západ se nacházejí další skály: Nos, s patnáctimetrovou údolní stěnou, pojmenovaný podle charakteristického střechovitého převisu ve tvaru orlího nosu v pravé části skály a Kapucínský hřeben, od nějž se táhne přerušovaný skalnatý hřbet až téměř k úpatí hor, kde končí desetimetrovou skálou zvanou Dolní blok. Ta už se ale nachází jen zhruba 200 m nad modrou turistickou cestou. Dále směrem na západ o Kapucínského hřebenu leží Jiřetínský pilíř s lezecky zajímavou západní a mírně položenou údolní stěnou. Skála nad ním se nazývá Budulínek. O kousek dál se nachází deset metrů vysoká štíhlá skalní věžička Jeptiška. Asi 50 m severozápadně od Kapucína leží mohutná okrajová Liščí skála, jejíž údolní stěna dosahuje výšky 17 metrů, a severovýchodně od ní pak skupina nižších Liščích skalek.


Horolezecká historie skal v oblasti Kapucínského vrchu

Skalami v oblasti Kapucínského vrchu se rozumí skály roztroušené ve svazích Kapucínského vrchu a v údolí Albrechtického potoka. Jsou to (od východu k západu) Liščí skály, Poustevnické skály, Alberské skály, Trempské skály a poněkud vzdálenější Josefinina skála, Eleonořina výšina a Polední skály. V horolezecké literatuře bývaly v minulosti souhrnně označovány jako Liščí skály, nyní jsou v průvodci uvedeny pod názvem Kapucín-Liščí skály.

Skály byly již v 19. století známy místním obyvatelům, ti sem však chodili spíše výjimečně. Dokládá to například pověst o Poustevnické skále, která je asi nejstarší zmínkou o zdejších skalách (vyšla ve Vlastivědě Mostecka v roce 1908) a také o jejich první oběti. Navštěvovanější byla pravděpodobně oblast Josefininy skály, pod níž v té době stával gloriet. Ani v meziválečném období tato oblast nepatřila zrovna mezi turisticky vyhledávané, snad s výjimkou vyhlídek na Polední skále a v horní části Poustevnických skal.
Kapucín Pětadvacetimetrová, místy převislá severní stěna skalního pilíře Kapucín je lezecky nejzajímavějším terénem v této oblasti. Na snímku Richard Hamak, při prvovýstupu v květnu 2002 cestou nazvanou nepříliš poeticky Herkot fuckof. Tato cesta (klasifikace 7) je zatím nejtěžší a jednou z nejdelších ve zdejších skalách. Foto Ladislav Vörös (HO Bořeň).
Opravdová zdokumentovaná horolezecká historie začíná až v 60. letech 20. století, kdy se uskutečnily první výstupy na nejznámější věže v Liščích skalách. První čeští lezci v této oblasti - Milan Kutílek a Lev Konečný - ovšem zřejmě nebyli úplně první. Nacházeli zde totiž stopy po svých německých předchůdcích, o jejichž činnosti se ale nezachovala žádná dokumentace. Určitě se to týká čtyř nejstarších horolezeckých cest na Kapucína, které jsou poprvé uvedeny v horolezeckém průvodci Nepískovcové skály v Čechách. Tato knihu vydalo nakladatelství Olympia v roce 1968, sestavil ji kolektiv horolezců pod vedením Jana Novotného. Liščím skalám je zde věnována pouze jedna stránka, popisující výstupy na Kapucína. Ostatní skupiny skal jsou odbyty jednou větou jako horolezecky bez zvláštního významu pro značnou vegetaci a lámavost. Část průvodce věnovanou Liščím skalám, Jezerce a Jedlové (v průvodci souhrnně uvedeny pod názvem Medvědí skály) zpracoval Lev Konečný. Tento pán léta působil ve Vysokých Tatrách, později se stal kastelánem na zámku Jezeří a významně se zasadil o zřízení rezervace Jezerka.

Pravděpodobně i na sousední chodecky nepřístupnou skalní věž Jeptišku vylezl někdo před tím, než se tam v srpnu 1961 dostali Milan Kutílek se Lvem Konečným. Jejich Stará cesta na Jeptišku a Západní komín a Kapradí na Jiřetínský pilíř jsou nejstaršími výstupy ve zdejší oblasti, u nichž známe jména lezců. Až do konce roku 2001 byla skalní oblast Kapucín-Liščí skály navštěvována poměrně málo, přesto každý rok přibyl nějaký ten zápis ve vrcholové knížce na Jeptišce (tu na vrchol věže umístil St. Michálek někdy kolem roku 1980). Od 80. let 20. století objevoval další skály mostecký horolezec Stanislav Emingr. I on nacházel pozůstatky po svých neznámých předchůdcích, například skobu v údolní stěně Jiřetínského pilíře, která musela být velmi stará, protože se při dotyku rozpadla na kousky rezavých střepů. Jindy to zas byl dřevěný klín se smyčkou, založený ve spáře východní stěny Horní vyhlídky v Poustevnických skalách, objevený kolem roku 1990; ten naopak zase tak starý nebyl. Další pro chodce nepřístupnou skálou, která byla zřejmě zlezena dříve, než ji na jaře 2002 znovuobjevili horolezci z bořeňského oddílu, byl Sudetský oltář. Zde se kromě jiných zajímavostí našla stará rezavá karabina, nyní uložená v oddílovém muzeu.

Stanislav Emingr postupně lezecky objevil a pojmenoval další skupiny skal v oblasti. Jména skal byla z části vytvořena nově, v některých případech se vycházelo ze starých německých pomístních názvů. Na Chorstein v Trempských skalách (zvaný tehdy ještě Hlava) vylezl někdy kolem let 1988/89 a pravděpodobně ani zde nebyl první, kdo dosáhl jejího vrcholu; je dost možné, že se na věž z náhorní strany dostali trempové, kteří zde měli svoji osadu. Později zdolal východní stěnu Horní vyhlídky v Poustevnických skalách (v letech 1990 a 1994) a poblíž ležící věžičku Horní Hlídač (v roce 1999). Do roku 2001 vznikly ještě dvě cesty ve východní stěně Poledních skal.

Kolem roku 1990 vyšel další průvodce (Lezecké oblasti Chomutovska), který sestavil Z. Doskočil. Autorem části týkající Liščích skal je právě Stanislav Emingr. Popisují se v něm jen tři skalní útvary (Jeptiška, Jiřetínský pilíř a Kapucín). Na podzim v roce 1999 pak vyšel Lezecký průvodce Krušné hory, Střední Poohří a České středohoří chomutovského Horoklubu. Po druhém, doplněném vydání posledně jmenovaného průvodce v roce 2002 nastala v oblasti Kapucín-Liščí skály změna. Řadu horolezců totiž zaujaly do informace o do té doby málo známých skalách a evidentně se jim tu zalíbilo. Na jaře v roce 2002 byly objeveny a lezecky zhodnoceny skalní útvary Dolní hlídač a Sudetský oltář v Poustevnických skalách, zajímavá věž Strážce potoka na Eleonořině výšině a kromě toho vznikla celá řada dalších cest na již dříve známé skály, zejména ty v oblasti Liščích skal. Několik skal dostalo nové vrcholové knížky a slaňovací kruhy. Na podzim 2002 stihli ještě prozkoumat hřeben Josefininy skály, kde rovněž vzniklo několik nových cest. V roce 2003 v oblasti působili kromě bořeňských horolezců také členové Horoklubu Chomutov, kteří v březnu lezecky poprvé prozkoumali Alberské skály a působili rovněž v Poustevnických, Poledních, Trempských skalách, na Sudetském oltáři a v oblasti Josefininy skály.

Skalní oblast Kapucín-Liščí skály patří pod správu Horolezeckého oddílu Bořeň. Na jejich internetových stránkách (http://www.boren.wz.cz/) naleznete podrobný horolezeckého průvodce po oblasti a aktuální informace týkající se těchto skal.

PODĚKOVÁNÍ
Za zasvěcené informace patří můj dík panu Stanislavu Emingrovi z bořeňského horolezeckého oddílu, bez jehož přispění by tento článek nemohl vzniknout.

LITERATURA
kolektiv autorů: Lezecký průvodce Krušné hory, Střední Poohří a České středohoří, Horoklub Chomutov, Chomutov 2002
  Část tohoto průvodce týkající se Liščích skal je v elektronické podobě na stránkách HO Bořeň.
Emingr, S.: Bärensteingebirge in CAO News 12/2002, v elektronické podobě
Novotný, J. a kol.: Nepískovcové skály v Čechách (2), horolezecký průvodce, Olympia, Praha 1987