Krušné hory na Mostecku > Fláje a okolí

Zámeček Lichtenwald

Na návrší jižně od Českého Jiřetína a západně od hráze Flájské přehrady stojí bývalý lovecký zámeček. Říká se mu prostě jen Zámeček (s velkým Z), Lichtenwald (případně Lichtenvald), Valdštejnův zámeček, zámek u Českého Jiřetína, zámek u Flájí či Obora. Tento jednoduchý lovecký zámeček totiž nechal v letech 1761 až 1767 vystavět majitel valdštejnského panství Horní Litvínov Emanuel Filibert z Valdštejna. Neobvyklý název zámku se skládá ze jmen dvou šlechtických rodů: Lichtenštejnů a Valdštejnů. Své manželce Marii Anně, lichtenštejnské kněžně, dal hrabě Valdštejn zámeček jako svatební dar, a jméno Lichtenwald tak mělo symbolicky vyjadřovat spojení obou rodů.

Stavbu vedl stavitel J. M. Rittig (psáno též Ryttig či Rüttig) z Bíliny, zřejmě podle vlastního projektu v pozdně barokním slohu. Nestavělo se souvisle, poměrně jednoduchá stavba měla i roční přestávky, takže se díky místním povětrnostním podmínkám muselo i během vlastní stavby dost značně opravovat. Jednotlivé budovy tvoří pravidelný kruh okolo oválného nádvoří, který se skládá z hlavní zámecké budovy, lesovny, domu vrátného, stájí a vozové kůlny. Hlavní budova je obdélná, patrová s mansardovou střechou. Po jejích stranách jsou obytná stavení, při vjezdu do areálu pak pilířová brána. Brána a pilíře plotu bývaly zdobeny dřevěnými sochami jelenů. Zámeckou stavbu Lichtenwaldu lze charakterizovat dílo provinčního architekta, v základní koncepci podmíněné slohově vyspělou předlohou. Zajímavá je skutečnost, že objekt ve svém architektonickém pojetí nevykazuje nejmenší souvislost s tradicí české pozdně barokní architektury, jde spíše o slohově retardovaný projev německé provinční oblasti. Významnou součástí stavby je zachovalý, mimořádně početný soubor hodnotných původních architektonických detailů. Slohově nejvyspělejší jsou práce truhlářské; práce štukatérské jsou zde poměrně konzervativní a odpovídají době na přelomu první a druhé čtvrtiny 18. století. Zámeček sloužil vrchnosti při lovu tetřevů, jelenů a jiné zvěře v okolních lesích. Později se stal myslivnou a loveckou chatou - a podobnému účelu slouží dodnes.

Popisy budov z roku 1814 a 1825 zachycují stavbu v podstatě již v dnešním stavu. Již první z těchto popisů uvádí vlhkost v severním traktu hlavní budovy a opatření budovy v exteriéru šalováním. Oba zmíněné popisy uvádějí, že se v objektu nacházela kaple s oltářním výklenkem, který v dnešní stavbě již není. Podobný stav pouze s nepatrnými změnami zachycuje i popis zámečku z roku 1890. Ve 20. století se úpravy stavby omezily pouze na lokální zásahy, z nichž některé byly značně rušivé. Příčinou architektonických závad byl chronický nedostatek údržby a špatný režim vlhkosti v konstrukcích přízemí, podmíněný i nedostatečným odvodněním terénu, zejména na severní straně. V roce 1956 tehedejší majitel zámku, Lesní závod Litvínov, žádal státní památkovou správu o radu při nezbytných opravách zámečku a o finanční příspěvek. Ministerstvo kultury přislíbilo odbornou pomoc, finanční prostředky už nikoliv. Roku 1963 vydal odbor výstavby povolení k trvalému užívání stavby po provedené generální opravě, při níž byly vloženy nové příčky a provedeny elektroinstalace, vodoinstalace a kanalizační svody. Šindelová krytina byla nahrazena plechem. V roce 1965 bylo povoleno změnit dosavadní byt lesníka v areálu zámku na pokoje pro hosty reprezentační státní honitby. Roku 1986 byl zámeček zaměřen, výkresově zdokumentován a měl být rekonstruován. Zároveň byl proveden jeho podrobný stavebně-historický průzkum.

Hřeben na mapě
Zámeček Lichtenwald, pohled z nádvoří. Uprostřed hlavní zámecká budova. Foto Pavel Šouta. Převzato ze stránek o Flájské oboře.

Zámek ležící na návrší je dominantou téměř pět kilometrů dlouhé aleje (tzv. Zámecká alej), která kdysi spolu s okolními lesy vytvářela zajímavou krajinnou kompozici. Lesy v okolí díky imisím v 80. letech 20. století postupně zanikly a teprve nyní zde postupně vyrůstají nové. Do areálu Zámečku zapadá i poblíž postavená chata a turistický přístřešek. V roce 1945 obdržel zámek jako konfiskát Lesní závod Litvínov, dnes patří Lesům České republiky. Interiéry ani nádvoří nejsou přístupné. K Lichtenwaldu se lze dostat po asfaltové silničce odbočující ze silnice Klíny - Fláje. Poblíž odbočky je i autobusová zastávka (Fláje, rozc. Zámeček).

Zámeček se nachází na vrcholu kopce Bradáčov (876,3 m). Zajímavé je, že tento kopec na starých mapách nemá žádné jméno, v místě je uváděn pouze název Jagdschloss Lichtenwald. Vrchol označuje triangulační bod ležící zhruba 40 metrů severně od zámku (kóta 876,31 m), nejvyšší místo kopce (878 m) leží ale jihovýchodně od Lichtenwaldu. Vrch je zajímavý z geologického hlediska, protože jeho vrchol je tvořen čedičem. Čedičová žíla vystupuje na povrch v podobě dvou skupin mrazových srubů severozápadně od Zámečku. Ve skalách jsou patrné oválné otvory po vyvětralém olivínu.

kříž
Smírčí kříž u zámečku. Foto Pavel Rund, červenec 1996. Převzato ze stránek o křížích.

Asi 50 m severně od budovy zámečku stával smírčí kříž. Byl to metr vysoký klínový kříž z ruly s třináctiřádkovým německým nápisem: "ANNO 1690 DEN 3. IV. NII ISTAVF DIESM OHRT ANDREAS BANSNER AVS DER GEME IHEGE ORGENSDORF VON POSEN MENSCHEEM ERSCHLAGEN WOR DEN DESEN SEEL GOT GNAD IG SEIN WIRD". Tedy volně přeloženo: Na tomto místě byl 3. června 1690 zlými lidmi zabit Andreas Banzner z Českého Jiřetína. Jeho duši bůh budiž milostiv. Ještě v roce 1996 byl kříž vyfotografován do publikace o kamenných křížích Čech a Moravy, ovšem v roce 1999 již nebyl nalezen.

K zámečku patřila rovněž obora určená k chovu jelení zvěře, dnes označovaná jako Flájská obora. Leží jižně od silnice Klíny - Fláje mezi Šumenským údolím a východní hranicí bývalého okresu Most. Přesnější písemné záznamy pocházejí z roku 1848, kdy rozloha obory dosahovala 3760 ha a čítala celkem 650 ks jelení zvěře krušnohorského původu doplněné dovezenými jeleny wapiti. Výměra obory, početní stavy a druhy chované zvěře prošly v následujících letech mnoha změnami. Již v roce 1849 se výměra zmenšila na 900 ha s kmenovým stavem 150 ks jelení zvěře a jeleni wapiti byli vystříleni. Roku 1876 se hranice obory opět zvětšily na 2050 ha a stav zvěře se zvýšil na 250 ks. Do konce 19. století jsou informace o oboře již jen velmi kusé. Na jejím území vznikly čtyři menší obory určené k chovu jelení, černé, daňčí a srnčí zvěře a nedaleko rovněž malá obůrka pro mufloní zvěř.

V roce 1890 dosahovala celková výměra 2575 ha s 570 ks zvěře. Na počátku 20. století se v oboře pokračovalo již jen v chovu jelení a srnčí zvěře. Její stavy však zdecimovala první světová válka a jen úsilím lesního personálu nedošlo k úplnému vystřílení obory. Roku 1923 ji převzal český stát a předal do správy Ministerstva zemědělství. Roku 1931 byla výměra obory opět zmenšena na 1424 ha. Tento stav trval více než třicet let a pak došlo k opětovné změně na 2273 ha s kmenovým stavem 220 ks už jen jelení zvěře. V roce 1977 byla dokončena rekonstrukce oborního oplocení, při níž došlo k posunutí hranic a celková plocha honitby dosáhla 1767 ha. Poslední změna výměry nastala v letech 1988-1990, kdy bylo znovu rekonstruováno oplocení a rozloha se zvýšila na dnešních 1980 ha. V současnosti Flájskou oboru spravují Lesy České republiky, lesní správa Litvínov. Je využívána ke komerčnímu lovu. Na území obory se nachází lovecká chata Jiřího návrší, spojená se zámečkem již zmiňovanou Zámeckou alejí - 5 km dlouhou přímou cestou.

LITERATURA
Slavík J.: Zámeček Lichtenwald in Rozvoj, 10. 10. 1990
Stráský, J.: Východní Krušnohoří in Hospodářské noviny 1. 10. 2003 (v elektronické podobě na silvarium.cz)
Internetové stránky Flájské obory (www.oboraflaje.cz)
kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy, Argo, Praha 2001, též v elektronické podobě
Hurník, S.: Zavátá minulost Mostecka, Sborník Okresního muzea v Mostě, Okresní muzeum Most, Most 2001