Krušné hory na Mostecku > Hora Svaté Kateřiny a okolí

Malý Háj a okolí

Jižně od Hory Svaté Kateřiny leží blízko sebe na vysoko položené náhorní plošině tři malé horské osady: Malý Háj, Rudolice v Horách a Lesná. Někdejší vesnice s několika desítkami domů a několika sty obyvateli potkal podobný osud. Po válce se vylidnily a dnes slouží převážně k rekreačním účelům. Život ve zdejších podmínkách nebyl nijak snadný a i dnes se stává, že jsou v zimě na několik dní úplně odříznuty od okolního světa.

Malý Háj

Osada Malý Háj leží přibližně 3 km na jih od Hory Svaté Kateřiny ve výšce 848 m na odlesněné, mírně zvlněné náhorní plošině svažující se od jihovýchodu směrem k severu a severozápadu. Osadu tvoří domky roztroušené po stranách silnice III/25220 vedoucí z Hory Svaté Kateřiny přes Svahovou do Jirkova. Ves se původně asi jmenovala Kleinhain a dostala jméno podle své polohy uprostřed lesů a malého počtu domů. Jméno Malý Háj vzniklo překladem původního názvu a pochází až z doby první republiky, předtím bývala osada česky nazývána Malý Hán, což vzniklo z pozdějšího německého názvu vsi Kleinhan.
První zpráva o osadě pochází z roku 1549; patřila k panství Červený Hrádek. První osadníci do Malého Háje a blízkých Rudolic v Horách prý přišli někdy na začátku 16. století z Vestfálska. Byli sem pozváni majiteli červenohrádeckého panství a živili se výrobou dřevěného uhlí. Každý osadník dostal přidělený kus lesa a měl ho přeměnit v pole, které se později stalo jeho majetkem. Za třicetileté války se tu musel švédský vojenský velitel na zpáteční cestě z Čech utábořit, protože jeho vojáci onemocněli tyfem. Tuto událost připomínala ještě na začátku 20. století pomístní jména Schwedenweg (Švédská cesta) a Schwedenfriedhof (Švédský hřbitov). V roce 1846 údajně našli dva chlapci, kteří pásli pod Kamenným vrchem (přibližně 3 km severozápadně od Malého Háje) dobytek, hrnec se stříbrnými mincemi, tzv. švédský poklad. V 19. století a za první republiky se zdejší obyvatelé živili převážně dřevovýrobou a jako lesní dělníci; vyváželo se odtud dřevo do sousedního Saska. Od roku 1953 je Malý Háj osadou Hory Svaté Kateřiny, předtím administrativně patřil od roku 1896 k Rudolicím v Horách.

Nejvýznamnější památkou Malého Háje je klasicistní kostel Nejsvětější Trojice. Stojí osaměle na vyvýšené planině a je zajímavou krajinnou dominantou. Když císař Josef II. v roce 1766 cestoval po Krušných horách, navštívil také Malý Háj a Rudolice. Obyvatelé těchto osad a blízké Lesné se shromáždili, aby císaře uvítali. Při této příležitosti mu popsali zdejší kruté zimy, kdy místní děti nemohly docházet do školy v Hoře Svaté Kateřiny a poprosili císaře o zřízení školy. Císař jim slíbil, že postará nejen o školu, ale i o kostel. Vrchní úřad červenohrádeckého panství byl pověřen začít v Malém Háji okamžitě stavět školu a kostel. Budova školy byla dokončena brzy a sloužila svému účelu až do července 1894, kdy vyhořela; v září 1895 byla zprovozněna nová jednopatrová školní budova. Ta sice stojí dodnes, ale svému účelu již dlouho neslouží. Se stavbou kostela to bylo horší. Přípravné práce sice začaly brzy, ale pak vypukla válka o dědictví bavorské a až dva roky po uzavření míru (tj. v roce 1781) mohla stavba kostela pokračovat. Přes určité problémy se stavebním materiálem byl kostel v roce 1783 dokončen.
Hlavní oltář, z první čtvrtiny 18. století, pochází ze zrušeného kláštera v Lounech, do Malého Háje se dostal opět zásluhou Josefa II. Je vyřezán ze dřeva a pozlacen. Na oltářním obraze je svatá Trojice, obklopují ho bílé dřevěné figury 14 pomocníků v téměř životní velikosti. Obraz sv. Josefa s Jezulátkem, lemovaný vyřezávaným rámem s motivy vinné révy, který v Lounech visel nad oltářním obrazem, musel být kvůli nižšímu stropu zdejšího kostela snesen a byl použit v postranním oltáři. Z lounského kláštera pochází i kazatelna a varhany.
Kostel byl vysvěcen v roce 1791 a až do roku 1949 býval jedním z center kulturního života v Malém Háji. Později přestal být udržován a chátral; na začátku 90. let byl již v poměrně žalostném stavu. Na konci 90. let 20. století byl postupně opraven. Poblíž kostela je fara a hřbitov s márnicí obklopený zdí. V Malém Háji se také zachovalo několik objektů krušnohorské lidové architektury.

obrázek: kostel (21,9 kB)
Kostel Nejsvětější Trojice v Malém Háji, pohled od silnice. Stav v roce 1999.
Další místní zajímavostí je památník obětem druhé světové války v podobě prostého kříže s kamennou deskou a nápisem, ohrazený dřevěným plůtkem. Leží po levé straně silnice směrem do Hory Svaté Kateřiny poblíž autobusové zastávky u kostela. Je připomínkou událostí, k nimž zde došlo v období poválečných zmatků 11. června 1945. Tehdy se v Rudolicích v Horách strhla přestřelka mezi československým strážním oddílem a dvěma příslušníky bývalých jednotek SS. Jeden z českých vojáků byl těžce zraněn. Velitel jednotky sídlící v Mníšku vybral ještě téhož dne z německých občanů Malého Háje a Rudolic v Horách deset mužů, „o nichž bylo známo, že za války a okupace násilně působili proti čs. národu“ (citováno z historické zprávy). Osm z nich nechal zastřelit a pohřbít do masového hrobu. Na jeho místě stojí od roku 1991 pomníček se stručným nápisem: Obětem druhé světové války, r. 1945.

Východně od osady leží návrší Lesenská pláň (920,8 m). Na jejím západním předvrcholu se nachází nápadná, již z dálky viditelná skála ve tvaru sedící žáby, známá jako Eduardův kámen.

FOTOGRAFIE
Celkový pohled na Malý Háj z Eduardovy skály. >>
Památník obětem druhé světové války, v pozadí kostel Nejsvětější Trojice. Snímek pochází z doby, kdy kostel nebyl ještě v nejlepším stavu. >>


Rudolice v Horách

Rudolice (820 m) jsou stejně jako Malý Háj od roku 1953 osadou obce Hora Svaté Kateřiny, od níž leží přibližně 4 km směrem na jih. Nacházejí se na odlesněné náhorní plošině jihozápadně od Malého Háje a v podstatě s Malým Hájem stavebně splývají. Osadu Rudolice tvoří domy po stranách asfaltové silničky odbočující na jižním konci Malého Háje ze silnice III/25220 a pokračující do Kalku a roztroušená zástavba severně od této silničky směrem k malohájskému kostelu. Z této rozptýlené zástavby k Rudolicím patří domky ležící jižně a západně od pomyslné spojnice kostela a hájovny u cesty směrem na Lesnou a k Malému Háji patří zástavba ležící severně a východně od této linie.
První zmínka o Rudolicích pochází z roku 1606. Stejně jako Malý Háj byly součástí červenohrádeckého panství. Původně se osada jmenovala Rudelsdorf, současné české jméno je jen překladem německého názvu. Přívlastek v Horách byl přidán až v roce 1960 (?) po začlenění obce do okresu Most (aby se rozlišily tyto Rudolice od Rudolic nad Bílinou, které jsou dnes jednou ze čtvrtí města Mostu). Na mapách jsou občas uváděny nesprávné názvy jako Rudoltice nebo Rudolice u Nové Vsi v Horách. Na začátku 20. století se zdejší obyvatelé živili výrobou dřevěných hraček. Po druhé světové válce byla osada postupně opuštěna a dnes zde trvale žije jen několik obyvatel. Většina objektů slouží k rekreačním účelům. V Rudolicích se částečně zachovalo několik objektů s prvky krušnohorské lidové architektury - zejména s tzv. sněhovými domečky. Jinak přímo v intravilánu osady nejsou žádné historické památky ani jiné zajímavosti; kdysi tu prý stávala kaple. Východně od Rudolic poblíž autobusové zastávky a křižovatky se silnicí III/25220 leží automatická stanice měření imisí, která je v provozu od října 1995.

Rudolický rybník
Východní část Rudolického rybníka s ostrůvkem, léto 2002.
Zajímavé ovšem je, že se v blízkosti Rudolic nachází poměrně blízko sebe čtyři rybníky, což je jev v mosteckém Krušnohoří poměrně neobvyklý. Zhruba kilometr severozápadně od posledních domků leží Rudolický rybník, dříve nazývaný Alter Teich. Napájí ho jeden z pravostranných přítoků Telčského potoka. Na jižní straně rybníku je místo vhodné ke koupání, ovšem vzhledem k poloze rybníka (v nadmořské výšce 780 m) je zde i v létě poměrně studená voda. V severozápadní části rybníka je ostrůvek, porostlý stejně jako břehy rybníka červenofialově kvetoucí vrbkou (vrbovkou) úzkolistou.
Přibližně 0,8 km jihozápadně od Rudolic v Telčském údolí leží další menší rybníček, nazývaný rovněž Rudolický. Jeho původní jméno (Neuer Teich) naznačuje, že vznikl o něco později než ten předchozí; říká se mu též Hraniční nebo Nový rybník. Protéká jím Telčský potok.
Dva kilometry jihozápadně od vsi se nachází hezký Kachní rybník, zvaný též Hájkův či Sběrný a dříve nazývaný Anwed(e)l Teich nebo Amandlteich. Protéká jím Nivský potok a je rovněž vhodný ke koupání.

Necelého půl kilometru jihovýchodně od Rudolic leží v mělkém údolí skupina domků s přiléhavým názvem V Díře (Im Loch). Administrativně patří ke Svahové, která je ale odtud 3 km směrem na jih. Domků tu bývalo původně devět a v roce 1930 žilo V Díře 28 obyvatel, dnes jsou tu jen rekreanti. Poblíž je malý rybníček, nazývaný rovněž V Díře nebo také Telčský rybník, dříve Loch-Teich, resp. Töltschteich, protékaný Telčským potokem. Býval tu mlýn (Lochmühle), stoupa (tj. tříslovna, mlýn na tříslo, zvaný Lohstampf) a tzv. Malzhaus. Po druhé světové válce vzalo všechno za své. Z rybníka V Díře jsou dvě výpusti: jedna do Telčského potoka, druhá do strouhy Töltschgraben tekoucí k jihozápadu a ústící do Nivského potoka. I Kachní rybník má dvě výpusti: kromě Nivského potoka z něj vytéká strouha zvaná Anwedlgraben ústící do Telčského potoka. Strouhy sloužily údajně k oddělení kyselých vod z rašelinišť od vod rašelinou neznečištěných.

MAPA
Historická mapa Malého Háje a Rudolic v Horách z roku 1940 (na stránkách Hory Svaté Kateřiny). Při porovnání situace s dnešní mapou je patrné, že podstatná část domů zanikla. >>


Lesná

Lesná leží přibližně 2 km jihovýchodně od Malého Háje a 5 km jihozápadně od Nové Vsi v Horách, jejíž je osadou. Nachází se v extrémní poloze přímo na hřebenu Krušných hor na vrcholu stejnojmenného návrší (914 m) a je nejvýše položenou osadou v okrese Most. Přesněji řečeno byla, protože z původní vesnice, která měla v roce 1847 devětadvacet domů a 195 obyvatel, zůstaly stát pouze čtyři objekty a podle údajů z roku 1991 tu nikdo trvale nebydlí.

První zpráva o Lesné pochází z roku 1564, kdy je zmiňována v zakládací listině Nové Vsi v Horách. Lesná patřila na rozdíl od Malého Háje a Rudolic v Horách k panství Jezeří, tedy Lobkovicům. Původně se osada zřejmě podle charakteru zástavby jmenovala (das) Lange Dorf, resp. Langendorf (Dlouhá ves), později Saltz-Ladung a od konce 18. století jen Ladung. Počeštělá podoba posledního jména („Ládunk“) se udržela i za první republiky; jméno Lesná je až novodobé a osada jej dostala podle své polohy. V období před druhou světovou válkou se Lesná stala významným střediskem české turistiky. Po druhé světové válce se osada postupně vylidnila a většina domů zanikla. Od 50. let 20. století Lesná sloužila jako podnikové rekreaci zaměstnanců průmyslových závodů Mostecka a Chomutovska, dnes zbylé objekty slouží převážně k rekreaci individuální.
Horský hotel Lesná
Horský hotel Lesná na jižním konci osady. Převzato ze stránek hotelu.

Nejvýznamnější zdejší stavbou je horský hotel Lesná (čp. 22), nacházející se na jižním konci osady na katastru již zmiňované Svahové. Budova existovala již začátkem 20. let 20. století, ovšem až ve třicátých letech si ji Spolek severočeských dělnických turistů přestavěl na svoji chatu. Pak se tu vystřídala řada majitelů. V 60. letech např. byl rekreačním střediskem Ervěnické elektrárny, pak Chemických závodů, dolu Maršál Koněv, koncem 80. let byl prodán státním statkům a od roku 1995 je v soukromých rukou.

V centrální části osady stojí několik vysílačů, železná pozorovací věž a blízké okolí zkrášlují stožáry elektrického vedení. U červeně značené cesty směrem na Svahovou donedávna stávala dřevěná věž postavená nad triangulačním bodem označujícím vrchol Lesné (U Ladunku, kóta 911,32 m). Nejvyšší místo návrší leží ale o něco severněji. Je odtud skvělý výhled. V minulosti bývala zhruba v polovině cesty od bývalé hájovny na severním konci osady k hotelu po levé straně kaple se zvonicí z roku 1912 a za ní hřbitov. Obojí vzalo za své někdy po druhé světové válce, i když obvodové zdi hřbitova jsou v terénu dosud patrné. V místech, kde bývali pohřbíváni obyvatelé Lesné, stojí nyní dva vysílače a bývalá márnice slouží rovněž radiokomunikacím. V centrální části osady se nachází pomník, připomínající události z období konce druhé světové války. V katastru Lesné padli v květnu 1945 dva neznámí vojáci Rudé armády. Byli pohřbeni ve středu vsi a nad jejich hrobem byl v roce 1946 postaven památník z přírodního neopracovaného žulového kamene s vytesanou pěticípou hvězdou a datumem. Kámen je dnes spadlý, obklopený železným plůtkem s řetězy a hvězda a datum jsou zvýrazněny červenou barvou. Počátkem padesátých let byly pozůstatky obou vojáků přeneseny z Lesné do Nové Vsi v Horách, kde byl na jejich památku vybudován před budovou tehdejšího MNV (dnešního obecního úřadu) nový pomník v podobě mramorového obelisku na podstavci z leštěné černé žuly.

Na severním okraji Lesné u bývalé hájovny je významná křižovatka značených turistických cest. Severně od turistického rozcestí, po pravé straně silnice směrem do Rudolic, se nachází rašeliniště Na spáleništi (Brandheide, na nových mapách Na Močále) o rozloze 13,5 ha. Leží v nadmořské výšce okolo 890 m a je porostlé převážně rašelinnou smrčinou. Pramení zde Telčský potok.

FOTOGRAFIE
Lesenská zimní pohádka. Pohled na hostinec a kapli, za kterou vpravo vzadu kdysi býval hřbitov. >>

LITERATURA
kolektiv autorů: Heimatkunde des Brüxer Schulbezirkes, Deutscher Lehrerverein, Most 1908
Binterová, Z.: Od Kalku po Boleboř a Blatno, Okresní muzeum v Chomutově, Chomutov 2000
Lorber, J.: Zeměpisná vlastní jména Chomutovska a Kadaňska, Okresní muzeum v Chomutově, Chomutov 1998
Biman, S. - Cílek, J.: Poslední mrtví, první živí, Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem 1989
Kramer, J.: Památná místa a památky protifašistického boje v Severočeském kraji, OVČSPB, Ústí nad Labem 1987