Krušné hory na Mostecku > Jezeří a okolí / Černice a okolí

Novodobé štoly u Jezeří

Těžba uhlí v okolí Jezeří byla příčinou zániku dvou vesnic a podstatné části zámeckého parku. Ovšem kvůli těžbě uhlí tu také vznikly dvě méně známé technické zajímavosti: Albrechtická štola a štola Jezeří.

V minulosti, když ještě v podhůří nebyla obrovská jáma hnědouhelného dolu, vody horských potoků protékaly nížinou vzniklou vysušením Komořanského jezera a na tzv. Jezerní louce ústily do řeky Bíliny. V souvislosti s rozšiřováním těžby hnědého uhlí se několikrát změnil směr jejího toku a rovněž řečiště jejích přítoků. Pod horami bylo na konci 60. let vybudováno tzv. Dřínovské jezero, do něhož ústila mj. řeka Bílina a Šramnický a Albrechtický potok. Těžba se však postupně dostávala stále blíž k úpatí hor jezero i voda z potoků jí začala překážet. Tok Bíliny byl přeložen směrem k jihu a bylo potřeba změnit i řečiště potoků a odvést je po úbočí hor stranou. V oblasti okolo Jezeří však Krušné hory spadají do Mostecké pánve velice příkře a proto stavba otevřeného koryta nebyla vhodným řešením. Z těchto důvodů zde vznikly obě štoly. Odvádějí vody Šramnického a Albrechtického potoka stranou do Horního Jiřetína.

Štola Jezeří vede z údolí Šramnického potoka od zámku Jezeří do údolí Srnčího potoka, což je krátké postranní údolí, které vytváří jeden z pravostranných přítoků Albrechtického potoka. Štola je dlouhá 1014,5 m, má kruhový průřez o průměru přibližně 2,2 m a je orientována zhruba rovnoběžně s úpatím hor. Prvních zhruba 950 m ve směru od zámku Jezeří je štola přímá, v závěru se mírně stáčí k severu. Vstupní portál leží v relativní výšce asi 90 m nad úpatím hor, spád štoly je velmi mírný. Její nadloží je tvarově poměrně členité: štola nejprve protíná Zámecký vrch, jeden z hřbetů spadajících z Mnišské hory směrem k horskému úpatí. Podle toho se také štola původně nazývala Mnišská. Maximální výška nadloží v této části je 106 m. Potom štola probíhá pod dnem údolí, které vytváří Lískový potok (dříve nazývaný Nussgründlbach) tekoucí východně od zámku. Zde je výška nadloží jen 24 m. Poslední část štoly vede pod dalším návrším - Březovým vrchem - při maximální výšce nadloží opět 106 m.
První regulace Šramnického potoka začíná ještě před štolou, v rokli západně od zámku Jezeří, kde byly vybudovány dvě betonové zdrže s česly. Od nich teče Šramnický potok přibližně 100 m v dva metry hlubokém betonovém korytě, které stáčí jeho tok směrem na východ. Toto koryto je zaústěno do štoly Jezeří. Po opuštění štoly se do Šramnického potoka zleva vlévá Srnčí potok. Voda obou potoků pokračuje po dně údolí mělkým vybetonovaným korytem a po 220 metrech, těsně před Albrechtickou štolou, se vlévá do Albrechtického potoka.

Albrechtická štola začíná v dolní části Albrechtického údolí a ústí ve svahu nad zalesněným úpatím hor mezi Černicemi a bývalými Albrechticemi. Je dlouhá 255 m, přímá, má rovněž kruhový tvar o průměru asi 2,7 m. Je orientována šikmo k úpatí hor a protíná pouze jediné návrší - ostroh vybíhající směrem k jihu z Černického vrchu. Na temeni tohoto ostrohu se nacházejí zbytky středověkého hradu, tradičně (ale chybně) nazývaného Alberk. Podle něj dostala štola původní název Alberská. Maximální výška nadloží je zde 56 m. Rovněž spád Albrechtické štoly je poměrně mírný. Nižší z portálů leží v relativní výšce zhruba 40 m nad úpatím hor.
I Albrechtický potok je na jižním konci údolí před štolou zregulován dvěma betonovými zdržemi a od spodnější z nich teče v hlubokém betonovém korytě. Do tohoto koryta se těsně před začátkem Albrechtické štoly vlévá Šramnický potok. Vody obou potoků společně protékají štolou a po jejím opuštění tečou v umělém korytě po úpatí hor severně od Černic až do Horního Jiřetína. Zde se Albrechtický potok vlévá do Jiřetínského potoka, který u bývalého Dolního Jiřetína ústí do řeky Bíliny.

Albrechtická štola
Jižní portál Albrechtické štoly, pohled z cesty. Velmi podobně vypadá i severní portál Albrechtické štoly a oba portály štoly Jezeří. Fotografie zachycuje stav na jaře 2002.

Původně se uvažovalo o tom, že voda obou potoků nebude převedna štolami, ale otevřeným korytem. Dokonce se v roce 1976 uskutečnil průzkum pro tuto variantu; ta byla ale nakonec zavrhnuta. Průzkum pro projekt štolového převedení Šramnického a Albrechtického potoka se uskutečnil v roce 1977 a byl proveden téměř bez sondovacích prací. I tak bylo zjištěno, že se v oblasti vyskytuje celá řada geologických poruch v horském masívu. Štoly projektoval pražský podnik Hydroprojekt a snažil se problematickým úsekům vyhnout posunutím či pootočením trasy, ale nedosáhlo se tím podstatně lepších podmínek. Ražební práce prováděl podnik VDUP Zbraslav, závod Horní Žďár. Začaly v květnu 1978 u nižšího portálu štoly Jezeří a postupovaly proti spádu směrem k jejímu hornímu portálu. Počáteční úsek, zhruba 28 m, byl ražen ručně, po dosažení pevné horniny v celém profilu se v práci pokračovalo razicím strojem. Při profilu 2,7 m a dvojsměnném provozu byl denní postup často větší než 20 m. Vstupního portálu bylo dosaženo v prosinci 1978. Razicí souprava za sebou zanechávala pravidelně vysoustružený tunel kruhového průřezu, pokud nenarazila na silně porušené partie horského masívu. V takovém případě byly uvolněné části hornin ve stěnách i na stropě zapažovány, přikotvovány, zabezpečovány pletivem apod. Během prací byl prováděn geologický dozor a zhotovována podrobná geologická dokumentace, což bylo vzhledem ke způsobu ražby poněkud problematické. V tunelu dokonale vysoustruženém razicím strojem totiž okolní hornina působí jednotně a k identifikaci geologických zvláštností je zapotřebí velkého úsilí. Ražba Albrechtické štoly byla zahájena v prosinci 1978 a postupovala po spádu s profilem větším než 3 m a byla dokončena v květnu 1979. Prováděla se klasickým způsobem, tj. ručně. Při tomtu způsobu těžby se v průběhu prací zřetelně projevuje technická kvalita horniny, rozpukání a dislokace, což je pro tvorbu geologické dokumentace výhodné.

V obou štolách byly zjištěny plástevnaté ortoruly a žuly. Z geologického hlediska byly ale zajímavější tektonické poruchy v horském masívu, které způsobovaly problémy při ražbě štol. Byly to jednak podélné poruchy rovnoběžné s horským úpatím a příčné poruchy, vzniklé při výzdvihu Krušných hor. Příčné poruchy byly omezeny dislokačními plochami vzájemně vzdálenými i více než metr, vyplněny stlačenou zjílovatělou drtí, která místy volně vypadávala. Poruch rovnoběžných s úpatím hor bylo ve štole Jezeří zastiženo vzhledem její k orientaci méně, ale i tak byly ve stěnách štol a ve stropě sledovatelné i desítky metrů. Měly vesměs povahu sevřených ohlazených dislokací, místy s jílovitou výplní o mocnosti několika centimetrů, místy s rozevřenými zejícími kavernami. Albrechtická štola prochází několikametrovým podélným poruchovým pásmem, kde byla mezi vyhlazenými dislokačními plochami opět zjílovatělá drť a okolní hornina byla rozvolněná až sypká. Kromě těchto poruch byla ve štole Jezeří zastižena rozsáhlá poruchová pásma, kde rozpadavá hornina působila při ražbě značné obtíže. Tato pásma se vyskytovala v místech s nejnižším nadložím, kde štola podchází údolí východně od zámku. Nebereme-li v úvahu zmíněná poruchová pásma, technická kvalita hornin v převážné části štoly Jezeří byla dosti vysoká. Horniny nebyly téměř vůbec zvětralé ani rozpukané. V Albrechtické štole byly dobré poměry jen v části vzdálenější od úpatí a technická kvalita hornin směrem k úpatí rychle kleslala. Při vyústění na svahu však byla zastižena opět pevná a překvapivě málo rozpukaná ortorula. V blízkosti různých poruch byla hornina podstatně méně pevná a její kvalita se zřetelně zhoršovala rychlým postupem zvětrávacích procesů během několika měsíců mezi ražbou a definitivním vystrojováním.

Ražební práce přinesly množství poznatků, jaké není možné získat jinými průzkumnými prostředky, zejména pak bližší poznání strukturních a tektonických poměrů v hloubce masivu krušnohorského krystalinika nedaleko horského úpatí. Tyto poznatky byly využity zejména při řešení problému stability horských svahů v závislosti na těžbě uhlí. Samotná existence štol ve svahu hor rovnoběžně s jejich úpatím však z tohoto hlediska skýrývá i negativní prvek. I když protékající voda není tlaková, její případný únik do horninového masívu by měl na stabilitu svahů negativní vliv.

Další problém při výstavbě štol představovaly průsaky podzemní vody. Byly vesměs nevelké, pouze v rozsahu asi 40 m v části štoly Jezeří vytékalo ze stropu a stěn brzy po ražbě 5 - 10 l/s. Tato puklinová voda rychle zbarvila stěny štoly rezavými a červenými povlaky a vynutila si vybudování odkalovací nádrže a nástřik betonu na stěny. Zdálo se, že postup prací bude značně ztížen, pokud by nadále docházelo k podobným problémům. Průsaky však po několika týdnech postupně ustaly až na slabé okapávání nebo zamokření stěn, s výjímkou jednoho stálejšího vývěru řádově desetin l/s v prostředních částech štoly. Průsaky puklinové vody mohly značně zkomplikovat výstavbu Albrechtické štoly, která byla prováděna po spádu. Větší průsaky se zde však objevily jen podél největších dislokací a rovněž po několika dnech ustaly.

Projekt převední Šramnického a Černického potoka předepisoval jednotné definitivní ostění obou štol z armovaného betonu. Štoly mají tvar betonové roury, kde ostění je spojeno s okolní horninou připojovací injektáží. Tento způsob úpravy byl zvolen kvůli poměrně značné rychlosti protékající vody, kdy vyhovuje hladký povrch stěn bez tvarově komplikovaných úseků. V porušených partiích štol bylo použito pažení a betonové injekce. V místech, kde byly problémy s prosakující vodou, byly do stěn a stropu zapuštěny železné trubky, odvádějící podzemní vodu dovnitř štoly. Práce na projektu převedení obou potoků byly dokončeny během let 1979 a 1980, kdy začaly štoly sloužit svému účelu.

Díky prosakující vodě vznikly ve štolách krasové jevy. Ve štole Jezeří jsou krasové jevy soustředěny do oblastí zhruba 200 m od obou portálů a pak do částí, kde do štoly přitéká podzemní voda z trubek ze stropu. Vyskytují se zde mléčně bílé krápníky a náteky tvořené uhličitanem vápenatým, vylouženým prosakující vodou z betonového ostění. Visí v podobě až několik centimetrů dlouhých brček ze stropu štoly. Další zajímavostí jsou až několik desítek centimetrů dlouhé útvary červenohnědé barvy, které v pokrývají stěny v podobě povlaků a na několika místech visí ze stropu v podobě krápníků. Vyskytují se opět zejména v oblastech, kde ze stropu stéká voda a v místech spojů mezi částmi betonového ostění. Tyto útvary jsou tvořeny hydratovaným oxidem železitým, uvolněným jednak z okolních hornin, a nejspíš i ze železné konstrukce spojující betonové ostění s okolní horninou. Jsou tvořeny gelovitou sraženinou a při pokusu o ulomení se rozetřou v ruce. Na počvě štoly jsou splachovány protékající vodou. Vzhledem ke kruhovému tvaru štoly a protékající vodě se krasová výzdoba omezuje pouze na stalaktity. V Albrechtické štole jsou krasové jevy podstatně menšího rozsahu. Vyskytují se spíše v její jižní části a omezují se v podstatě jen na vápenité náteky. Vápencové krápníky se tu vyskytují jen velmi vzácně (pouze na několika místech), železité náteky a krápníky vůbec. Je to způsobeno malým množstvím ze stropu prosakující podzemní vody.

vápencové krápníky Ukázka krasových jevů ve štole Jezeří: vlevo vápencové náteky a brčka ve východní části štoly, vpravo železité krápníky ze západní části štoly. Na špičkách krápníků jsou patrné kapky vody. Snímky zachycují stav krátce po povodni v srpnu 2002.
železité krápníky

Jižní portál Albrechtické štoly se nachází poblíž stejnojmenného rozcestí na modře značené turistické cestě vedoucí z Horního Jiřetína k zámku Jezeří. Severní portál této štoly je rovněž viditelný z turistické cesty, konkrétně z můstku, kterým cesta přechází umělé koryto Šramnického potoka v Albrechtickém údolí. Vydáme-li se od tohoto můstku směrem proti proudu Šramnického potoka, přibližně po 200 metrech přijdeme k východnímu ústí štoly Jezeří. Západní portál této štoly se nachází poblíž dolního parkoviště pod zámkem Jezeří, kousek nad silničkou vedoucí z tohoto parkoviště směrem vzhůru na opačnou stranu než je zámek.
Do štol je vstup pochopitelně zakázán. Portály sice nejsou nijak zajištěné, ale je velmi rozumné zákaz vstupu respektovat. Uvnitř štol celkem nic zajímavého není, zato při vyšším stavu vody je tam dost silný proud a pokoušet se chodit dovnitř by bylo velmi nebezpečné. Za nižšího vodního stavu se sice štolou Jezeří projít dá, je však třeba dávat pozor na uvolněné řetězy, díry v podlaze a vodu stékající ze stropu. V Albrechtické štole je podlaha v ještě horším stavu, teče tam podstatně víc vody a navíc se na jižní straně dá vyšplhat ven z betonového koryta jen s obtížemi. V obou štolách je na stěnách každých 10 metrů označena vzdálenost od portálu, u kterého začala jejich výstavba.

LITERATURA
Marek, J.: Štolové převedení Šramnického a Černického potoka v Krušných horách in Geologický průzkum, roč. 22/1980, č. 9, str. 269 - 271