Krušné hory na Mostecku > Jezeří a okolí

Bývalé Jezeří a okolí

Pod jménem Jezeří si dnes každý představí zámek. Méně se už ví, že se pod zámkem v minulosti rozkládala stejnojmenná vesnice, která byla (stejně jako dalších třicet vsí a měst v bývalém okrese Most) zlikvidována kvůli těžbě hnědého uhlí.

Osada Jezeří ležela na úpatí Krušných hor na Šramnickém potoce v nadmořské výšce 290 m. Zdejší zástavba byla soustředěna podél bývalé silnice I/13 Albrechtice - Dřínov a podél aleje vedoucí k zámku, který ležel zhruba půl kilometru severně od centra vesnice. Na katastru bývalého Jezeří se rovněž nachází myslivna Červená Jáma.

Osada Jezeří vznikla pod hradem zřejmě jako osada panských služebníků. O její historii je toho známo poměrně málo, protože po celou dobu své existence byla spjata s hradem a pozdějším zámkem. Název osady Jezeří je poměrně nový, úřední až od roku 1921; do té doby se užívalo jen německého názvu Eisenberg. Toto jméno (česky Železná hora) zřejmě souvisí s výskytem a zpracováním železné rudy v okolí. První zpráva o Jezeří pochází z roku 1365, s velkou pravděpodobností se ale netýká osady, ale hradu. Rovněž další zmínky o Jezeří až do roku 1623 se zřejmě vztahují k hradu, resp. zámku. Uvedeného roku je v souvislosti s konfiskací majetku Hochhauserům z Hochhausu zmiňován zámek Eisenberg s poplužním dvorem a vinicí, z čehož lze usoudit, že na místě pozdější osady byl v té době pouze hospodářský dvůr. Ještě v polovině 18. století se uvádí, že pod zámkem je pouze bělidlo, cihelna a panské domky. O osadě pod zámkem se šestnácti domy se dá hovořit teprve v roce 1787. Bydleli zde především řemeslníci starající se o zásobování a další věci potřebné pro chod zámku a zámečtí úředníci. V roce 1846 tu stálo 30 domů, v nichž žilo 199 obyvatel. Později tu býval i hotel. Od roku 1880 bylo Jezeří osadou obce Albrechtice, která dnes rovněž neexistuje. (Albrechtice ležely zhruba kilometr východně od Jezeří a zanikly kvůli plánovanému rozšíření velkolomu Československé armády v roce 1982.) Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla víska v roce 1910, kdy zde žilo 231 osob.

V roce 1893 byl poblíž vesnice Dřínov (ležící asi kilometr jižně od Jezeří, zaniklé v roce 1976) otevřen hnědouhelný důl Grohmann, roku 1946 přejmenovaný na důl Maršál Koněv. Jeho rozšiřování ohrozilo stabilitu podloží Jezeří a okolí a nakonec se stalo i příčinou zániku osady. V roce 1954 nastaly totiž v oblasti Jezeří v důsledku postupující těžby uhlí sesuvy půdy, a proto musela být osada vysídlena a zrušena. Ještě v 70. letech a na počátku 80. let 20. století však statistické ročenky uvádějí v Jezeří tři trvale obydlené domy se 3-8 obyvateli.

Severozápadně od osady, zhruba v místech dnešního parkoviště pod zámkem Jezeří, stávala barokní myslivna (čp. 3), později nazývaná též Gluckova nebo stará lesovna, v níž prožil mládí hudební skladatel Christoph Willibald Gluck (žil v letech 1714-1787), známý především jako autor oper. Jeho otec se na Jezeří přistěhoval jako nadlesní v roce 1727. Mladý Gluck odtud brzy odešel, nejprve působil v Itálii a Anglii, později se usadil ve Vídni. S majiteli zámku ale zůstával ve styku a na Jezeří se vracel. Důkazem toho může být i fakt, že zámecké divadlo uvádělo Gluckovy opery a symfonie dříve, než je slyšeli posluchači ve Vídni. Budova myslivny v březnu 1980 vyhořela a její torzo bylo později úplně zlikvidováno. Dnes slavného skladatele připomíná pouze jméno jedné z ulic v Litvínově-Janově.

Jižně od Jezeří se kdysi rozkládala tzv. Jezerní louka, území vzniklé vysušením Komořanského jezera. Od 60. let 20. století bylo toto území postupně zlikvidováno povrchovou těžbou hnědého uhlí a dnes připomíná měsíční krajinu. Celá oblast ležící jižně od silnice Černice - zámek Jezeří a jižně od Frouzovy cesty (žlutě značené cesty od zámku do Vysoké Pece) je nepřístupná. Severně od bývalého Jezeří je ale situace úplně jiná. Krušné hory tu příkře spadají do Mostecké pánve (strmé svahy Krušných hor v této oblasti se označují jako Jezeřské srázy), jsou porostlé krásným bukovým lesem a rozbrázděny hlubokými údolími horských potoků. Severozápadně od zámku se nachází výrazná krajinná dominanta Jánský vrch (738,7 m). Údolí Šramnického potoka ho odděluje od západnějšího hřbetu, který se táhne od Medvědí skály k jihovýchodu a končí Mnišskou horou (681 m). Z ní vybíhají jednotlivé rozsochy: Zámecký vrch (390 m), na němž stojí zámek Jezeří, a za údolím ležící Březový vrch (Birkenhübel; 431 m) a Tábornický vrch (370 m).

Z osady Jezeří se do dnešní doby nezachovalo kromě nezřetelných stop po základech několika domů vůbec nic. Zachován naštěstí zůstal zámek a některé památky v jeho okolí: Hraběcí kaple, zámecká vodárna, Goethova vyhlídka, historická štola a další pozůstatky po těžbě a zpracování železné rudy. Hnědouhelná těžba byla příčinou likvidace převážné části známého zámeckého parku (tzv. jezeřského arboreta). Kvůli těžbě uhlí tu ovšem vznikla kilometrová štola převádějící vody Šramnického potoka do Albrechtického údolí. Severně od zámku u lesní silnice vedoucí k Dřevařskému rybníku a do Nové Vsi v Horách leží Červený kříž a Josefinina skála. Zajímavá je také skalnatá oblast severozápadně od zámku kolem vrcholu a na úbočí Mnišské hory (681 m), tzv. skály nad Jezeřím.

LITERATURA
Kocourek, L.: Štít Albrechtic, MNV Albrechtice, Most 1980
Sýkorová, J.: Zmizelé domovy, Okresní muzeum v Mostě a Státní okresní archiv v Mostě, Most 2002