Krušné hory na Mostecku > Jezerka a okolí

Janský vrch

Janský vrch je zajímavá vyhlídková hora na okraji Krušných hor nad zámkem Jezeří. Společně s Jedlovou a Jezerkou vytváří nápadnou krajinnou dominantu Mostecka a Chomutovska.

Vyhlídková věž na Janském vrchu
Vyhlídková věž na Janském vrchu nad triangulačním bodem. Pohled z blízké skalnaté homole, jaro 2002.
Janský vrch (dříve nazývaný Johannesfeuerberg) dostal své jméno podle toho, že zde kdysi byly zapalovány svatojánské ohně, které byly vidět daleko do kraje; kopci se proto také dříve říkalo Svatojánská hora nebo Ohnivec. Příkré východní, jižní a západní svahy Janského vrchu se strmě zvedají z Mostecké pánve, vrcholová část je ale poměrně plochá. Tvoří ji jen mírně ukloněná plošina, na jejímž východním okraji se nachází triangulační bod označující kótu 738,7 m. Nad ním stojí dřevěná trámová věž, z jejíž plošiny ve výšce asi 5 m nad zemí, přístupné po žebříku, je skvělý výhled směrem k východu a jihovýchodu na zámek Jezeří, Mostecko a část Českého Středohoří. Triangulační bod ale neleží v nejvyšším místě Janského vrchu. Přímo nad ním se tyčí snadno přístupná skalnatá homole, jejíž plochý vrchol je ideálním místem k táboření. Na jižní a východní straně je skalní stěna zvětráváním upravena do zajímavých bochníkovitých útvarů. Vznikla zde rovněž malá, ale zajímavá průchozí rozsedlinová jeskyně. Podobné skalnaté návrší převyšující triangulační bod leží i o něco severněji za cestou. Vrcholová oblast je porostlá převážně bukovým lesem, přičemž stromy na okraji plošiny jsou větrem zformovány do zajímavých tvarů.

Nejvyšším místem na Janském vrchu je mohutný desetimetrový skalní suk s osamělou borovicí na vrcholu, ležící zhruba 500 metrů západně od triangulačního bodu. Na některých starších mapách je ovšem považován za samostatný vrchol a nazýván Ohnivec (767 m). Z vrcholu této skály se otvírá výhled zejména směrem na jih. Spadá odtud skalnatý hřeben směrem na jihozápad do údolí Vesnického potoka. V tomto hřebeni jsou nejzajímavějšími útvary skalní jehla a miniaturní skalní město nacházející se nad cestou tvořící severozápadní hranici NPR Jezerka. Skalní hřbet pak pokračuje na území rezervace až téměř na dno hlubokého údolí Vesnického potoka. Západně od skály s osamělou borovicí leží na vrcholové plošině další skalní útvar, při pohledu z cesty připomínající slovenský znak. I na východní straně nalezneme v příkrém svahu několik vesměs menších skalek, z nichž za zmínku stojí šestimetrová Svatojánská věž, nazývaná též Strážce Janského vrchu. Ze skal na jižním úbočí je nejvýznamnější mohutná, místy převislá skalní stěna nacházející se nad cestou vedoucí od zámku na Jezerku. Vrcholová oblast Janského vrchu je snadno přístupná po lesní cestě vedoucí od rozcestí severně od Jezerky k triangulačnímu bodu na okraji plošiny.

Asi nejzajímavější skálou, která se nachází na jihovýchodním úpatí Janského vrchu, je Goethovo sedátko. Leží vzdušnou čarou necelý kilometr východně od zámku Jezeří. Ke skále přijdeme, vydáme-li se po modré značce od zámku směrem na Jezerku a na druhé odbočce za zámeckou vodárnou půjdeme vlevo. Přijdeme na mýtinu s torzem seníku, postaveného pod menší skalkou. Zde cestu opustíme. Dáme se mírně vlevo a po padesáti metrech jsme přímo u hledané skály ležící poblíž zbytku jakési železné stavby. Okolí skály i zbytky původní přístupové cesty jsou hustě zarostlé mladými břízami a jen sedátko vytesané na vrcholu skály dokazuje, že jsme na tom správném místě. Když slavný německý spisovatel Johann Wolfgang Goethe pobýval v roce 1810 na zámku Jezeří, podnikl 11. září odpoledne v doprovodu rodiny hostitele výlet ze zámku na Jezerku. Cestou se prý zastavil i na tomto místě, které od té doby nese jeho jméno. Tehdy odtud býval krásný výhled na zámek ležící na protější straně údolí Šramnického potoka. Řada obrazů z 19. století zachycuje Jezeří právě z tohoto místa. Dnes ze skály není vidět vůbec nic, omezený výhled je pouze z návrší u zbytku seníku. Od Goethovy vyhlídky lze sejít po pěšině východním úbočím Janského vrchu na asfaltovou silničku vedoucí k parkovišti pod zámkem.