Krušné hory na Mostecku > Jezerka a okolí

Hrad Starý Žeberk

Hrad Starý Žeberk kdysi stával přímo na vrcholu Jezerky, asi 2 km jihozápadně od zámku Jezeří. V současné době jeho existenci připomínají jen nepatrné a pro laika v terénu obtížně rozpoznatelné zbytky. Býval to obranný hrad na jižním úpatí Krušných hor, který se stal sídlem významného šlechtického rodu; je považován za nejvýše položený hrad v severních Čechách. Trochu podivné jméno Žeberk vzniklo počeštěním původního jména hradu Seeberg (česky Jezerní hora, podle polohy nad Komořanským jezerem, které v době vzniku hradu dosahovalo téměř pod Jezerku).

Za jeho zakladatele bývá považován Albert ze Žeberka (Albrecht ze Seebergu), v jehož přídomku se v roce 1277 objevuje jméno hradu poprvé. Nalezená keramika, způsob překlenutí branky (viz dále) a další indicie ovšem naznačují, že hrad vznikl již dříve, v první třetině až polovině 13. století. Za jeho zakladatele proto občas bývají považováni páni ze Rvenic (pozdějších Ervěnic). Jak dlouho Albert ze Žeberka na hradě bydlel, přesně nevíme, ale hrad zřejmě nebyl příliš pohodlný a tak lze předpokládat, že tu asi pobýval dost málo. Na počátku druhé čtvrtiny 14. století si buď on, nebo některý z jeho potomků, postavil nedaleko vsi Pyšné (zhruba 3 km na severozápad) na vrcholu dnešní Zámecké hory (683,6 m) nový, větší, luxusnější a pohodlněji přístupný hrad. Ten byl pojmenován Nový Žeberk a původní Žeberk (bez přívlastku) se od té doby nazýval Starým Žeberkem. Co přesně vedlo majitele hradu k jeho opuštění, v tom se historikové různí: jeden z možných důvodů souvisel s extrémní polohou hradu. Byl k němu velmi obtížný přístup a to způsobovalo odtrženost hradu od potřebného hospodářského zázemí. Navíc měl hrad poměrně primitivní podobu a možná i problémy se zásobováním pitnou vodou. Zajímavý je ovšem fakt, že i Nový Žeberk vznikl poměrně hluboko v lesích, tehdy asi špatně přístupných, tedy také daleko od hospodářského zázemí. Proto se někteří historikové domnívají, že Nový Žeberk byl postaven k ochraně obchodní stezky do Saska.

Později se majiteli Starého Žeberka stali pánové z Bergova, kteří jsou jako jeho vlastníci uváděni v roce 1327. Po nějaké době byl pak hrad zřejmě úplně opuštěn nebo sloužil jen jako pevnost, protože roku 1383 se připomíná již jen hora Starý Žeberk, kterou společně s hradem Novým Žeberkem a několika vesnicemi prodal Ota z Bergova Těmovi z Koldic. Pověsti uvádějí, že když pánové z Bergova hrad na počátku 14. století vyklidili, usadili se tam loupeživí rytíři, kteří od vesničanů v okolí vymáhali výkupné v podobě potravin a přepadávali kupce a okrádali je o zboží a o peníze. Na ochranu obyvatel (a hlavně k udržení příjmů z daní) byl mezi Kyjicemi a Novým Sedlem postaven jiný hrad.

Starší literatura ještě chybně uvádí, že Albrecht z Koldic před rokem 1418 prodal Žeberk Vítu ze Šumburku a Glouchova, který jej vlastnil ještě v roce 1437. Kolem roku 1454 získal Žeberk Albert z Konipas. Tyto události se ovšem týkají Nového Žeberku, nikoliv našeho hradu. Tomu odpovídají i výsledky povrchového průzkumu z počátku 70. let 20. století, kdy tu byly získány archeologické nálezy potvrzující dobu života hradu od druhé poloviny 13. do průběhu první poloviny 14. století.

Starý Žeberk
Starý Žeberk - pohled na bývalou hradbu chránící vnitřní část hradu, léto 2002. Zbytek této zdi patří k jediným výraznějším pozůstatkům hradu; ještě na začátku 20. století v ní byla patrná malá branka. Místo se nachází východně od vrcholu Jezerky, vlevo za první skálou, kterou míjí cesta na vyhlídku. Areálem hradu procházela dnes již zrušená část okružní turistické stezky.

Staveniště pro hrad bylo z hlediska obrany vybráno velmi dobře. Hrad měl půdorys trojúhelníka a zaujal vrchol hory Jezeří, tvořený rozeklanými skalami. Místo je ze tří stran chráněno prudce klesajícími skalnatými svahy, které jsou i dnes obtížně přístupné. Čtvrtá strana, severní, klesá pozvolněji do sedla mezi Jezerkou a Jánským vrchem. Tudy vedla původní přístupová cesta na hrad. Zvolna stoupala až k místu, kde byl svah přepažen částečně uměle navršeným a částečně přírodním valem (na plánu označen číslem 1), využívajícím skaliska. Na východě se val napojoval na druhý příkop a na západě končil skalnatým bradlem (2). To vybíhá do boku předpolí hradu a je z něj dobrý rozhled po přístupovém svahu a sedle. Je tedy pravděpodobné, že zde stála asi dřevěná strážní věžice. Čelo valu bylo zpevněno zídkou z kamenů, poskládaných na sebe bez použití malty a ještě zabezpečeno mělkým, zhruba 1,5 m širokým příkopem. Vrchol valu původně nepochybně ukončovalo nějaké dřevěné opevnění. Je rovněž možné, že tento val souvisel s krytím přístupu k prameni ve svahu, který byl nejspíše hradním vodním zdrojem. Část této kamenné ohradní zdi je dodnes dobře patrná, zejména po pravé straně dnešní cesty na vyhlídku.

Přístupová cesta prošla průchodem ve valu, překonala krátkou rovinku, po mostě překročila zhruba deset metrů široký hradní příkop (3) a vstoupila do předhradí. Příkop byl místy vytesán do skály a byl původně značně hluboký, jak je dodnes patrné na vlevo od cesty na vyhlídku. Zasypaný pruh příkopu před špicí předhradí pochází zřejmě až z pozdější doby. Příkop obklopoval hrad ze tří stran. Na východě končil před skaliskem (4), které vybíhalo od jihovýchodního rohu prvního nádvoří ze svahu a bylo s hradem spojeno úzkým pruhem zeminy. Skalisko zřejmě sloužilo jako strážní stanoviště. Z jeho vrcholu bylo možné kontrolovat přístup k celé východní a jižní straně hradu. Na západě končil příkop u podlouhlého skalního hřbetu, na kterém bylo zřejmě umístěno další strážiště.

Starý Žeberk - branka
Starý Žeberk - velmi neobvyklá lichoběžníková branka s přečnělkově konstruovanými bočními stěnami a kamenným překladem spojovala kdysi předhradí s nádvořím. Skica zachycuje její stav na přelomu 19. a 20. století. Kresba Z. Hefnera podle A. Sedláčka.

Vlastní hrad byl postaven na dvou skálách, ke kterým přiléhala dvě nádvoří se zástavbou a již zmíněné malé předhradí. Předhradí bylo zřejmě opevněno palisádou, mělo tvar půlměsíce a na jeho povrchu dnes nezůstaly žádné stopy po zástavbě. Přímo nad předhradím se tyčí vysoké, podlouhlé skalisko, na kterém podle nálezů mazanice stávala dřevěná stavba. Jižní strana této skály, obrácená do nádvoří, je snad uměle přitesána v rovnou, hladkou stěnu. K této skále přiléhalo první nádvoří obehnané dodnes patrnou kamennou hradbou (6, viz též foto). V její východní části stávala ještě na přelomu 19. a 20. století malá branka (7). Byla široká 1 metr, primitivně sklenutá překladem z plochých kamenů, což svědčí o jejím značném stáří. Byla náhodně objevena při těžbě dřeva, lesníci ji odkryli i s kusem přilehlé hradby. Dnes z ní zbývá jen základ bočních stěn. Branka zřejmě spojovala předhradí s nádvořím. Plocha nádvoří je nerovná, prostoupená vyčnívajícími kusy skal. Dnes je zasypaná silným nánosem zeminy a zříceného zdiva. Kudy se do nádvoří původně vstupovalo není zcela jasné; snad bylo přístupné pouze zmíněnou brankou od předhradí, případně odzadu od strážního skaliska (4). Od něj vede na nádvoří klikatá cestička s pozůstatky schodů, která ale pochází až z 19. století. V jihovýchodním rohu nádvoří se nachází přibližně čtvercová prohlubeň (8), ze tří stran vyzděná. Její účel ani stáří nejsou jasné. Na západním konci nádvoří stála pod skálou s jádrem hradu kamenná hradba. Její průběh již nelze sledovat, protože až na nepatrné zbytky celá zmizela. Hradba je přerušena základy drobné stavbičky (9) obdélníkového půdorysu. Nelze jednoznačně určit, zda je původní a nebo pochází až z pozdější doby - mohlo by se jednat o podezdívku pro dřevěnou boudu. Pod severovýchodním rohem nejvyšší skály se nachází prohlubeň (10), dříve dost hluboká. Mohla by být pozůstatkem studny nebo nádrže na vodu. Z prvního nádvoří se zřejmě po jižním okraji hradního areálu procházelo na druhé nádvoří (11). Dá se předpokládat, že obě nádvoří oddělovala příčná hradba, pro kterou bylo využito úzké skalisko, vybíhající k jihu od hlavní skály. Při jižní hradbě druhého nádvoří pravděpodobně stála malá budova, což dokládají již jen málo zřetelné prohlubně (12). Z druhého nádvoří byl přístup na úzkou nejvyšší skálu hradu (která je zároveň vrcholem hory Jezeří), dlouhou zhruba 23 metrů, širokou 3 - 6 metrů. Dnes je dost zvětralá a původně měla jiný tvar, zejména byla širší, což dokládají četné opadané balvany pod jejím temenem. Dnes na vrcholu skály není nejmenších stop po stavbě, ale původně nepochybně nesla hlavní obytnou budovu hradu, snad věž, postavenou ze dřeva. Zda ke skalisku z boku přiléhalo ještě další opevnění, není zcela jasné, i když je to možné.

Celkově se z hradu dochovaly tak nepatrné zbytky, že nelze spolehlivě určit jeho původní podobu. S největší pravděpodobností byla většina hradních staveb dřevěná. Hrad dlouhodobě zkoumal amatérský badatel P. Pietsche, který tu povrchovými sběry v letech 1970 - 71 shromáždil velmi bohatý soubor keramiky (přes třináct set raně a vrcholně středověkých keramických zlomků), hrotů šipek a dalších nálezů. V 70. letech 20. století chtěl na hradě provést archeologický průzkum známý odborník na hradní problematiku Tomáš Durdík, ale průzkum mu nebyl povolen s odůvodněním, že se hrad nachází na území přírodní rezervace. Při povrchovém průzkumu tu byl rovněž nalezen třmen kuše, prý jeden z nejstarších v Čechách, který by snad posunul počátek používání této zbraně do dřívější doby, než se dosud předpokládalo.

Jako zajímavost lze uvést, že při floristickém průzkumu území před vyhlášením rezervace Jezerka byly zjištěny další pravděpodobné pozůstatky osídlení Starého Žeberka: rostliny dobromysl lékařská a užanka lékařská. Dříve byly pěstovány v hradních zahradách a využívány mj. k lékařským účelům. Dobromysl obecná je teplomilná rostlina, která roste na západní straně vrcholu Jezerky, ačkoliv se nikde jinde v Krušných horách nevyskytuje, je rozšířena až v Českém středohoří a na Kadaňsku. Užanka lékařská je rovněž teplomilná. Dobromysl nahrazovala majoránku a užanka se používala k odpuzování myší.

Hrad Starý Žeberk představuje mimořádně zajímavý objekt. Jedná se o významný šlechtický hrad nižší kvalitativní úrovně, na jehož podobě se kromě různých starších tradic podepsala i extrémní podoba staveniště. Patří mezi nejstarší a poměrně vzácné příklady tohoto typu hradu.

Jako ke každému správnému hradu se i ke Starému Žeberku váže celá řada pověstí.

PLÁN
Skica půdorysu hradu Starého Žeberka, stav v srpnu 1993. Převzato z knihy T. Durdíka, doplněny popisky podle článku Z. Hefnera. >>

LITERATURA
Hefner, Z.: Hrad Starý Žeberk in Hláska 1995, č. 1, str. 1 - 3
Durdík, T.: Encyklopedie Českých hradů, Libri, Praha 1995
kolektiv autorů: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III, Svoboda, Praha 1984
Čermák, J.: Starý Žeberk, Nový Žeberk a Červený Hrádek in Mostecko-Litvínovsko - regionální studie I, Most 1962
Klápště, J.: Paměť krajiny středověkého Mostecka, AÚAV ČR, Most 1994